Podle studie prestižního think tanku Ember by zdroje energie z větru a slunce letos měly skokově navýšit produkci. Očekává se růst o gigantických 1300 terawatthodin.

Hydroelektrárnám trvalo 39 let, než jejich světová produkce vzrostla ze 100 terawatthodin na 1000 TWh (povedlo se to v roce 1967). Uhelné elektrárny tutéž metu překonaly v roce 1957 za 32 let. Plynové v roce 1981 za 28 let. Jaderné byly podstatně rychlejší – totéž zvládly za 12 let. Vítr? Rovněž 12 let (2005 až 2017). A slunce? Osm let (2013 až 2021). 

Jenže poslední dva jmenované zdroje své tempo růstu –  na rozdíl od těch předcházejících – nadále zrychlují. 

Do konce dekády mají větrné a solární zdroje (stejně tak obnovitelné jako nevyčerpatelné) zásobovat světové distribuční sítě více než 20 tisíci terawatthodinami a uspokojovat tak 60 % světové poptávky. Fosilní naopak brzy – zřejmě ještě letos (!) – dosáhnou svého historického vrcholu a dále budou jen klesat. Z dnešních cca 15 tisíc na polovinu (více zde).

Koláč se zelená

Letošek by totiž měl znamenat zlom jednoho proti trendu: po covidové epidemii se prudce zvyšovala poptávka po elektřině, též následkem elektrifikace aut a vytápění (tepelná čerpadla), která byla saturována hlavně z fosilních zdrojů. 

Větší množství obnovitelných projektů se totiž krátkodobě zadrhlo a nestačilo růst poptávky pokrývat. Obnovitelné zdroje jsou sice nevyčerpatelné, ale současně trochu náladové, takže méně slunečných dní v Číně a bezvětrné dny různě po světě způsobily loni pokles růstu produkce u prvního a dokonce celkový pokles (první od roku 2001!) v případě větru (o 2,1 %).

Tak či onak, rekordní tloušťka “zelené vrstvy” v grafu, která v roce 2003 prakticky ještě neexistovala, ušetřila světu cca 9 tisíc terawatthodin, jež by byly nejspíše vyprodukovány spálením uhlí a plynu. To dělá v úhrnu 4 miliardy tun emisí CO2 (či jeho ekvivalentu GtCo2e), tedy asi desetinu planetárních emisí. Převysoký cíl loňské konference COP28, který předpokládá pokles emisí elektrárenství jako celku o 45 % – při nemalém růstu produkce následkem pokračující elektrifikace – již v tomto světle nepůsobí tak utopicky jako dříve.

Bude líp

Mezi odbornou veřejností ovem zní fanfáry ještě z jednoho důvodu. Letos by totiž měl nastat historický “peak” množství spálených fosilních paliv při výrobě elektřiny, jež by nadále mělo již pouze klesat. “Na dosah je nová éra,” napsal Ember. Přichází navíc v době, kdy vyspělé země elektrifikují dopravu, průmysl i domácí vytápění. A k tomu se Evropě a USA daří snižovat celkovou spotřebu (o 3,4 % resp. 1,4 % – v Číně naopak vzrostla poptávka o téměř 7 %). 

“Éra fosilních paliv dosáhla nevyhnutelného konce. Jedná se o kritický bod obratu: Zastaralé technologie z minulého století již nemohou konkurovat exponenciálním inovacím a klesajícím nákladovým křivkám v oblasti obnovitelných zdrojů energie a skladování. Celé lidstvo a planeta, na níž jsme závislí, na tom budou lépe,” řekla Christiana Figueres, bývalá výkonná tajemnice Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)