Skandinávský lifestyle je velmi příjemný, ale nejnáročnější na životní prostředí, říká v prvních minutách našeho rozhovoru spoluzakladatel Institutu cirkulární ekonomiky Vojtěch Vosecký, a velmi brzy tak zpochybní rozšířené představy o tom, jak jsou severské země ohromně udržitelné. 

Začněme jednoduše. Jak je na tom lidstvo v oblasti cirkulární ekonomiky?

No nic moc. Jsme pořád na začátku. Záleží samozřejmě na tom, jak definujeme cirkulární ekonomiku. Pro někoho to znamená, že recyklujeme, což vnímám jako hrubé nepochopení. Další v tématu vidí problematiku, kolik produktů vlastně zkonzumujeme a kolik se nám podaří vrátit zpátky do cyklu. Jak dlouho věci, které kupujeme, vydrží. To je podle mě lepší přístup. Když se na to podíváme těmito brýlemi, Evropa i jiné země v OECD mají velký problém, protože konzumují enormní množství zdrojů, většinou primárních, které se musí někde vytěžit nebo vyrobit. Zároveň toho Česko, ale i Švédsko a Dánsko velmi málo vrací zpět do oběhu. 

Myslíte třeba konkrétně odpad?

Nejen ten. Bavíme se o všech surovinách, které národ potřebuje k tomu, aby fungoval. Od stavebních materiálů, přes biomasu až ke spotřebnímu zboží. Na poli cirkulární ekonomiky je stále ticho a vidím zde velký prostor. 

Vnímáte rozdíly v přístupu k cirkulární ekonomice u nás a ve Švédsku?

Určitě. V Česku vám dva z deseti lidí řeknou, že vědí, co je cirkulární ekonomika, ve Švédsku jich je pět. Tady ve Švédsku, kde žiju, o tom lidé mnohem více mluví. Pozitivní je, že Švédi jsou zvyklí investovat do vývoje a vědy, včetně životního prostředí. Existuje zde spoustu výzev od inovačních agentur po praktické i teoretické projekty. Oproti Česku, kde se všichni perou v podstatě o drobky, se do těchto aktivit investuje obrovské množství peněz. V ČR nejsou rozpočty, nadace se problematice nevěnují, stát vypisuje málo výzev. Ve Švédsku vnímám obrovský rozdíl. Nicméně když se podívám na to, jak žijí Švédi, možná zdání trochu klame.

Jak to myslíte?

Je to tady samozřejmě krásné, Švédsko je obrovská země, je tady uklizeno a čisto. V příkopech se neválejí PET lahve, protože jsou zálohované, po ulicích jezdí elektromobily, voda je čistá, vzduch také…..To jsou většinou indikátory, podle kterých organizace vyhlašují, že Švédsko, Dánsko, nebo Norsko, mimo jiné největší těžař ropy v Evropě, jsou ty nejudržitelnější země. A když všichni budeme žít jako tyto národy, bude problém světa a klimatu vyřešen. Jenže výzkumy už nemluví o tom, že Švédi žijí ve velkých domech, mají dvě auta a jezdí na dovolenou na Bahamy. Skandinávský lifestyle je porovnatelný s americkým konzumním životem. Je to druhá strana stejné mince, kterou není možné zanedbat. Myslím, že si Skandinávie nezaslouží pravidelně vyhrávat žebříčky v udržitelnosti. Jaký příklad tím dáváme zbytku světa?  

A kdybychom vzali v úvahu, že v Česku žijeme skromnější život, jsme pak více udržitelní?

Ne úplně. Když se podíváte na energetické indexy, jsou na tom severské země fakt skvěle. My jsme pořád uhelný skanzen, což má extrémní dopady na životní prostředí i zdraví. Co se týká životního stylu, lidé v Česku určitě žijí střídměji. Nebral bych to ale tak pozitivně. Mnoho lidí mělo problémy s růstem energií, inflací a někteří z nich skoro živoří, což by tak nemělo být. Když ale budu mluvit o dopadu na životní prostředí a pominu, jak získáváme energii, ať už doma nebo pro průmysl, žijí Češi opravdu udržitelněji než Švédi. Možná je Česko i o něco víc cirkulárnější. Konzumují míň produktů a pravděpodobně se jich víc vrátí do oběhu. 

Když mluvím s firmami, vidím, že se udržitelností hodně zabývají. Když ale vezmu v úvahu, že jsem spotřebitel, mám pocit, že ke mně přichází málo informací, abych se jako člověk chovala udržitelně. Jak to vidíte vy?

Jsem rád, že říkáte „jako člověk“, protože hodně často se mluví o zákaznících. Ptají se, jak mohou lépe utrácet peníze, aby měli pozitivní dopad na planetu. Dost často odpovídám, že to nehraje roli, protože ve výsledku je situace opravdu v rukách velkých firem a lidí, co rozhodují o zákonech. Tam se tvoří reálný dopad. Existují samozřejmě různá desatera, co by spotřebitel měl a mohl dělat, přesto si ale myslím, že zodpovědnost padá na firmy a lídry, které tlačí Česko kupředu, než deset milionů lidí a jejich spotřební chování. Místo peněženky bych doporučoval se zapojit do něčeho pozitivního v práci, ve své komunitě a samozřejmě volit. 

Jakým směrem by se přesto mělo změnit myšlení, abychom byli schopní přejít k cirkulární ekonomice?

Cirkulární ekonomika je nástroj. Pokud všichni zjistíme, že potřebujeme každý rok nový telefon, každé dva roky nové auto, dva domy nebo třicet párů bot, není bohužel tak důležité, jestli těch třicet párů bude cirkulárních nebo ne. Pořád s tím mindsetem, kterému říkáme konzumerismus, míříme špatným směrem. Konzumerismus je podle mě v západní civilizaci největší výzva, kterou musíme změnit. 

Jak?

Třeba tím, že si budeme kupovat jen to co fakt potřebujeme, i z druhé ruky. Věci před vyhozením opravovat. Vyměňovat. Pronajímat. Minimalismus je skvělý životní hack, který k tomu má hodně blízko. Šetří to i dost peněz a času. 

Neměl by přijít nějaký impuls „shora”? Co firmy, jak se k tomu staví? 

Spoustu firem s tím experimentuje, progres je ale velmi pomalý. I korporáty jsou z 98 procent lineární a z dvou procent cirkulární, přestože marketing hovoří jinak. Zajímavější je to u malých a středních podniků, které neprodávají konzumentům, ale firmám, tedy B2B. Mnoho z nich je plně cirkulárních, celý jejich byznys je postavený na tom, že něco opravují, repasují, recyklují anebo jsou to start-upy, které najdou díru na trhu a jdou za tím. Tady vidím největší příležitost. Cirkulární B2B firmy generují reálné úspory, mají business case a tím pádem i disruptivní potenciál.  

A pak samozřejmě vládní intervence.

Ta je nejdůležitější. Politici mají zodpovědnost za to postavit se situaci čelem a vymyslet takové zákony, aby přemýšleli, jakým stylem bude země fungovat za dvacet třicet let. A v neposlední řadě jde samozřejmě o spolupráci mezi státem a firmami. Třeba zálohový systém, který ve Švédsku funguje už léta skvěle, zvažuje i Česká republika. Chtějí ho jak producenti nápojových plechovek a lahví, tak určitá část politického spektra i široká veřejnost. To je krásný příklad toho, jak celé odvětví může přejít na cirkulárnější ekonomiku. 

Jak je na tom v oblasti cirkularity Praha?

Odvedla velký kus práce, který šel hodně do hloubky. Praha ví, co to pro ni znamená být uhlíkově neutrální, cirkulární, má na to týmy a rozpočty, jede jeden projekt za druhým, což tu před pěti lety ještě nebylo. Do projektů se investovaly už stovky milionů a tyto projekty mají opravdu reálně měřitelný dopad. Například čistírna odpadních vod, bioplynová stanice, dotřiďovací linka nebo re-use centra, jejichž výstavbu Praha řeší. To všechno je super, ale ještě ji čeká dlouhá cesta. Praha už teď ví, že se má zaměřit na stavebnictví, potravinářství, na vztahy s firmami a na to, jakým způsobem se zadávají veřejné zakázky. Řešit papírová brčka je sice fajn, ale velký dopad to nemá. Myslím, že se v následujících letech můžeme těšit na další hezké změny. 

---

Vojtěch Vosecký

Sám si říká global creator, což jasně vyjadřuje jeho záměr – šířit osvětu v oblasti oběhového hospodářství. Vyrůstal v Praze, studoval enviromentální inženýrství v Nizozemsku a nyní žije se svou švédskou manželkou v její rodné zemi. V roce 2022 byl sociální sítí LinkedIn oceněn jako Top Green Voice v Evropě. V současné době pracuje pro jednu ze světových organizací Circle Economy a zaměřuje se na severské země a region střední a východní Evropy. Spoluzaložil INCIEN a donedávna byl také součástí týmu, který vytvořil Klimatický plán Prahy.

Foto: Archiv Vojtěcha Voseckého