“Tenhle kousek oblečení vyhodím, už jsem ho přece měla jednou na sobě.” Rychlé trendy, rychlá výroba, rychlá doprava, rychlé rozhodování o koupi oblečení, které se rychle obnosí a pak vyhodí. Pojem fast fashion sám o sobě dobře vystihuje podstatu problému.

Obchodní model fast fashion značek spoléhá na to, že spotřebitelé donekonečna nakupují nové oblečení. Značky mají neskutečně širokou nabídku neuvěřitelně levných výrobků. Příprava nové řady oblečení netrvá rok jako dříve, ale v řádech týdnů. Vzestup fast fashion se prolíná s vývojem “fast médií” – kulturou sociálních sítí, influencerů, focení, natáčení a prezentování se své sociální bublině. 

Rychlá výroba

Britové dnes kupují o desítky procent více oblečení než na přelomu milénia, a odhaduje se, že většina oblečení je nošena pouze 14krát. V roce 2019 The Guardian uvedl, že jedna ze tří mladých žen považuje věc, kterou si na sebe vzala jen jednou nebo dvakrát, za starou.

Rychlá výroba také znamená, že oblečení moc nevydrží. Není důvod. Nedělají se zátěžové testy a kvůli udržení nízkých nákladů se používají levné syntetické tkaniny.

10 % emisí

Produkce oblečení má neuvěřitelný ekologický dopad. Toto odvětví každý rok vyžaduje 93 miliard metrů krychlových vody. Je odpovědné za přibližně 20 % znečištění průmyslových vod v důsledku úprav a barvení textilií.

Při výrobě bavlny se používá 6 % světových pesticidů a 16 % insekticidů. Textilní průmysl vytváří 10 % celkových globálních emisí uhlíku a odhaduje se, že do roku 2030 vzroste o dalších 50 %.

Oblečeni do plastu 

Vzestup fast fashion byl silně závislý na syntetických vláknech, jako je polyester, nylon, akryl a elastan, která jsou vyráběna zpracováním fosilních paliv, tedy ropy a zemního plynu. Výroba těchto materiálů je levná, například polyester stojí o polovinu méně než bavlna.

Polyester se jako nejrozšířenější syntetická látka nachází ve více než polovině všech vyráběných textilií. Obvykle se vyrábí z polyethylentereftalátu, známého jako PET, z něhož se vyrábí také plastové lahve.

Mikroplasty jsou všude

Textilní průmysl představuje 15 % celkového využití plastů, víc se ho používá už jen ve stavebnictví a při produkci obalů (a móda samozřejmě vyžaduje také spoustu obalů). Recyklace plastů, pokud je to vůbec možné, má určité výhody, ale nijak neřeší problém mikrovláken, nepatrných kousků látky, které se uvolňují při nošení, praní nebo likvidaci oděvů a které pronikají do našich těl a zamořují přírodu.

Oblečení uvolní do oceánů ročně půl milionu tun mikroplastů, což odpovídá více než 50 miliardám plastových lahví. Mikroplasty jsou podle výzkumů vědců dnes už opravdu všude, od vrcholu Mount Everestu po placenty nenarozených dětí. 

Oděvní průmysl produkuje odhadem 92 milionů tun textilního odpadu ročně. Méně než 1 % použitého oblečení se recykluje na nové oděvy, zbytek končí na skládkách nebo se spaluje.

Co můžete dělat?

Nakupujte odpovědně a vyhledávejte etické značky. Kupujte oblečení z druhé ruky nebo spravujte své starší oblečení. Možná nejdůležitější rada zní – prostě nakupujte méně.

Pokud vás zajímá fast fashion podrobněji, podívejte se na stránky britské organizace Ethical Consumer. Můžete si tam i prověřit odpovědnost oděvních značek.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace